Pamatuji si na rok 2016, kdy jsem poprvé začal vážně řešit rodinný rozpočet. Každou neděli večer jsem si sedl k notebooku, otevřel tři různá internetová bankovnictví a začal s tou nejúmornější činností na světě: stahováním CSV souborů. „Tohle přece musí jít dělat lépe,“ říkal jsem si tehdy, když jsem se snažil spárovat platbu za nájem, která odešla v pátek, ale v jedné bance se tvářila jako nezaúčtovaná. Moje žena se na mě dívala jako na blázna, když jsem trávil hodiny formátováním buněk v Excelu, jen abychom zjistili, že jsme utratili o dva tisíce víc za kávu, než jsme plánovali.
„Proč prostě nepoužiješ nějakou aplikaci?“ ptala se mě tehdy. Odpověď byla jednoduchá – žádná aplikace tehdy neuměla mluvit s českými bankami přímo. Všechno stálo na ručním vstupu. A jakmile musíte něco zadávat ručně, dříve nebo později s tím přestanete. Stačí jeden náročný týden v práci, jedna dovolená, a vaše pečlivě budovaná historie výdajů je v troskách. Tenkrát jsem pochopil, že bez automatizace je jakákoliv metoda rodinného rozpočtu odsouzena k zániku kvůli lidské lenosti.
„Největším nepřítelem finanční disciplíny není nedostatek peněz, ale tření při sběru dat. Pokud to trvá déle než pět minut týdně, nikdo to nebude dělat dlouhodobě.“
Zlom přišel s evropskou směrnicí PSD2. Najednou se otevřely dveře, které byly dekády zavřené. Banky dostaly za povinnost zpřístupnit data třetím stranám, pokud k tomu dá klient souhlas. Už žádné stahování souborů. Když jsem poprvé viděl, jak se transakce z mého běžného účtu v reálném čase objevila v analytickém dashboardu, věděl jsem, že éra ručního účetnictví skončila. Dnes, když pracujeme v Orbitalco na nástrojích pro automatizaci, je právě API propojení tím základním kamenem, na kterém stavíme vše ostatní.